Historie DNF

 

Nuselské divadlo v blízkosti proslulého potoka Botiče dal postavit na vlastní náklady (1 900 000 Kč) jeho první ředitel Stanislav Langer. Autory projektu byli architekti J. Dneboský a A. Zima. Stavba byla započata v dubnu 1921 a ukončena o sedm měsíců později. Tehdy vzniklo na zděné podezdívce dřevěné divadlo, už předem pokřtěné na Tylovo. K slavnostnímu otevření ve dnech 5. - 6. listopadu byly zvoleny dvě hry J. K. Tyla: Drahomíra a známá lokální fraška se zpěvy Fidlovačka .

                                            

Tylovo divadlo bylo postaveno v místech, kde cech českých ševců pořádal od počátku 19. století lidovou jarní slavnost, nazvanou podle starého ševcovského nástroje Fidlovačka. To bylo J. K. Tylovi inspiračním zdrojem pro stejnojmennou hru. Roku 1834 v ní poprvé zazněla Škroupova píseň Kde domov můj, která se roku 1918 stala součástí naší národní hymny. Za dobu své pětapadesátileté existence zažilo Divadlo v Nuslích časy přílivu i odlivu diváckého zájmu. Hned za své první krize v roce 1923 se změnilo v převážně operetní scénu, která vešla do povědomí Pražanů jako "Tyláček".

Ten v následujících letech změnil najednou svou podobu i označení. Roku 1930 byly některé dřevěné části nahrazeny zděnými a koncem 30. let byla provedena přístavba. Prvních osm měsíců roku 1944 (až do násilného zavření všech divadel) fungovala nuselská scéna pod hlavičkou Divadlo Pod Vyšehradem. K svému původnímu názvu se vrátila až po květnu 1945. V letech 1948 až 1963 existovala jako DIVADLO NA FIDLOVAČCE. 1. července 1963 se Divadlo Na Fidlovačce spojilo s Hudebním divadlem v Karlíně a přejmenovalo se na Hudební divadlo v Nuslích. To se v roce 1976 pro veřejnost zcela uzavřelo.

H. Š.