Nadace Fidlovačka

 

Z iniciativy Elišky Balzerové a Tomáše Töpfera (oba byli tehdy ještě „domovem“ v Divadle na Vinohradech) vznikla 4. ledna 1995 dvanáctičlenná Nadace Fidlovačka. Spolu s pěticí herců se v ní sešli představitelé i jiných tvůrčích profesí - s jedním společným cílem: Zrekonstruovat pamětihodný stánek u Botiče tak, aby mohl důstojně plnit své původní poslání. Alfou a omegou jejich snažení bylo samozřejmě zajištění finančních prostředků, neboť ani ten nejsvětější zápal nemohl vzkřísit skomírající divadlo k životu. To, co následovalo, má obdobu snad jen v celonárodní sbírce na zbudování „Zlaté kapličky“ před více než sto lety. Jednou z prvních, kdo reagoval na výzvu Nadace Fidlovačka, byla důchodkyně H. J. z Prahy 4, která svůj finanční dárek doprovodila dojemnými slovy: „Posílám Vám na Fidlovačku stokorunu. Je to dešťová kapka do moře, vím. Kdybych byla bohatá, dala bych víc. Ale na druhou stranu si myslím, že hodně kapek udělá potůček a z těch je potom řeka. Přála bych si, aby ta vaše byla mohutná, přeju Vám těch kapek moře.“ Přání oné hodné paní z Nuslí se splnilo. Úsilí několika nadšenců z Nadace Fidlovačka našlo příznivou odezvu u široké veřejnosti - nuselskou radnicí a pražským magistrátem počínaje a podnikovými sponzory či individuálními dárci konče. Nebylo by spravedlivé připomínat jen některé z nich. Ale každý, kdo navštíví Divadlo Na Fidlovačce dnes, si může v jeho foyeru přečíst jména všech neanonymních dárců.    

                                           

Členové Nadace Fidlovačka:
Zleva: Václav Sloup, Jaroslav Rutar, Milada Kratochvílová, Tomáš Töpfer, Věra Zemanová (tajemnice divadla, není členkou Nadace), Petr Rychlý, Eliška Balzerová, Tomáš Tvaružka, Milan Chabera, Alexandr Janovský, Helena Šimáčková, v podřepu Boris Hlaváček

První tři inscenace, chystané k znovuotevření nuselské scény, vznikaly za velmi ztížených podmínek a doslova za ohlušujícího hřmotu sbíječek. Tylova a Škroupova „Fidlovačka“ (v režii Tomáše Töpfera) měla předpremiéru 22. 2. 1998 v ještě rozestavěném a nevytápěném divadle, odkud se na jaře a v létě vydala na kočovnou pouť po českých a moravských městech - jako za časů J. K. Tyla! V pořadí druhá inscenace - Shakespearova „Dvanáctá noc“ aneb Večer tříkrálový - se hrála po dva červencové týdny v jedinečné scenerii Starého purkrabství na Pražském hradě. A světoznámý americký muzikál „Šumař na střeše“ (v režii Juraje Deáka) měl svůj jevištní křest na scéně Národního divadla, kde se od 30. 7. do 16. 8. 1998 uskutečnilo s mimořádným diváckým ohlasem celkem devatenáct představení.

Když se po založení nadace uvažovalo o názvu nuselské scény, shodli se všichni na tom, že by se měla do pražského divadelního života vrátit jako Divadlo Na Fidlovačce. Vždyť Fidlovačka je dnes už sama o sobě pojmem, který má jedinečnou národní i místní tradici, k níž se oživlé divadlo v Nuslích programově přihlásilo.

Když 27. března 1999 Herecká asociace udílela v pražském Národním divadle Ceny Thálie ´98, Eliška Balzerová (ředitelka nadace) a Tomáš Töpfer (ředitel Divadla Na Fidlovačce) převzali z rukou Radovana Lukavského mimořádné ocenění za to, že se Nadace Fidlovačka významnou měrou zasloužila o záchranu jednoho skomírajícího českého divadla.