Psali o nás

Denik.cz: České ženy umí být vtipné, jen to chce najít odvahu

19. Leden 2017
Herečka, bavička a zpěvačka nedávno vydala svou druhou desku s patrně nejdelším názvem vůbec Horská Lesní Ekologická Tvá Živá Dospělá Krabičková Smutná Šťastná. V rozhovoru povídala o zpívání, Divadle Na Fidlovačce, pořadu Na stojáka, ženách komičkách i Pražském výběru.

Nedávno vám vyšla druhá deska. Připadá mi, že je to těžký protiklad vaší humorné tvorby.

Vzhledem k mému mediálnímu obrazu asi ano. Ale právě jedině moje hudba je místo, kde jsem naprosto odhalená, bez jakékoliv role. Na rozdíl od divadla, nebo televize, kde jsem za rolí schovaná vždy.

Debutová deska prý vyšla spíše pro kamarády a rodinu…

Vznikla nečekaně a původně jsem opravdu myslela, že vypálím pár exemplářů pro nejbližší. Ale nakonec jsme se rozhodli, že album vydám jako standardní desku, a šla normálně do distribuce. První „Ukulala" i nové album „Horská Lesní Ekologická Tvá Živá Dospělá Krabičková Smutná Šťastná" jsem si vydala sama. A díky tomu jsme s muzikanty v obou případech nahrávali absolutně svobodně, aniž by nám do toho někdo mluvil.

Pobavil mě ten název. Marketingově je to dobrý tah. Upoutá to posluchače i novináře.

Písně jsem pojmenovala pouze přívlastky prostě proto, že mám ráda jednoduché názvy. Můžou evokovat v rámci obsahu mnoho věcí, nebo se naopak můžou zdát prvoplánově jasné, ale při poslechu často zjistíte, že jde o metaforu. Je to malá hra se slovy.

Samotný název vznikl ze zoufalství, kdy jsem na nic nemohla přijít. A protože deska je absolutně autobiografická, použila jsem zkrátka všechny písně. (kromě písně Černý šál, což je mnou zhudebněný text A. S. Puškina). Kdybych vybrala jen jednu, bylo by to zavádějící.

Přestože deska vyznívá komerčně, je na ní poměrně dost hudebních nástrojů.

Základ kapely tvoří kytara (Josef Štěpánek), kontrabas (Jaromír Honzák), klávesy (Jan Steinsdörfer) a bicí (Roman Vícha). To jsme v některých písních doplnili o pozoun, smyčcový kvartet, cello. Uslyšíte i mandolínu, banjo nebo třeba autoharfu. Bylo to úžasné nahrávání, a já se těším na koncerty. Hudba je to, co mě v posledních letech naplňuje nejvíc.

V létě jste mě překvapila na Českých hradech spoluprací s Pražský výběrem. Jak jste se dali dohromady? Nechyběla jste ani na výročním koncertě k čtyřicátinám.

Před třemi lety mi zavolal Michael Kocáb a oslovil mě, jestli s Výběrem nechci hostovat.

Nejde vůbec vyjádřit, co to pro mě znamenalo a znamená. A od té doby s nimi jsem, v podstatě jako stálý host.

V létě jsme jeli Hrady, každý týden koncert a bylo to neskutečné. Jsou geniální. Navíc s Výběrem si užívám nekompromisní rockovou polohu, která je v přímém kontrastu k mé folkové tvorbě.

Jak se povedl výroční koncert?

Bylo to obrovské. Víte, Výběr, O2 aréna, orchestr. Neskutečné. Tohle zažít je splnění několika snů dohromady.

Vystupujete ještě v Na stojáka? Kolik máte skečů?

Ano, vystupuji. Málo, protože věčně nemám čas, ale o to raději. Moje stand upy z poloviny improvizuji dle příležitosti a místa konání a polovinu mám stálou.

Přijde mi to škoda. Ženy v Česku nejsou příliš vtipné, komické…

Ale jsou! Jen člověk musí najít odvahu. Zatím jezdím já a úžasná Ester Kočičková. A taky musíte mít kladný vztah k drsnému humoru na hraně, především v šatně…

Už po studiích jste začala hrát v Divadle Na Fidlovačce, kde působíte dodnes.

Ano, Na Fidlovačce sice nemáme angažmá, ale já tam bohudíky už 13 letpatřím k „inventáři". Ale samozřejmě hostuji i jinde, teď například v Karlíně v muzikálu Addams Family.

Jaké byste doporučila představení?

Na komorní Fidlovačce inscenaci Tři holky jako květ. Hraji tam s Eliškou Balzerovou a Maruškou Doležalovou. Fantastický irský text! Také Babička je u nás krásná. Má alternativnější, takovou obrazovou, formu a diváci, kteří se často klasiky bojí, jsou nadšeni.

Jako novinku teď uvádíte Shakespearův Sen noci svatojánské.

Tady se Fidlovačka posunula k modernějšímu divadlu. Uvidíte prvky nového cirkusu, nádherné šálové akrobacie a působivou scénografii. Je ale skvělé, že i když používáme alternativní formu, vždy je na prvním místě autor a text. Nestane se vám, že byste odcházela v chaosu, netušíc o čem hra byla.


Zdroj: http://www.denik.cz/ostatni_kultura/ceske-zeny-umi-byt-vtipne-jen-to-chce-najit-odvahu-20170119.html