Psali o nás

I-divadlo.cz: Krev není voda

14. Březen 2017
Divadlo Na Fidlovačce uvede na své komorní scéně českou premiéru dramatu Třetí prst na levé ruce (Third Finger, Left Hand) britského autora a herce Dermota Canavana. Hořkosladké drama s autobiografickými prvky, ve kterém autor vypráví o životě svých sester, získalo v roce 2004 na Edinburgh Fringe festivalu několik cen. Českou verzi příběhu o bezpodmínečné lásce, tanci a odpuštění nastudoval režisér Martin Vokoun s Ivou Pazderkovou a Martinou Randovou.

Hra vypráví o dvou sestrách, které k sobě měly kdysi velmi blízko. Po letech se opět setkávají nad krabicí společných fotografií, což spustí vlnu emocí a vzpomínek, které nebývaly vždycky příjemné. Jejich příběh rozkrývá i komplikovaný vztah k autoritativnímu otci, citlivé období s milovanou matkou a mnohdy bolestné vzpomínky vztahu mezi sebou. Zajímavostí hry je, že hrají nejen samy sebe, ale i řadu dalších postav, o kterých se hovoří, včetně svých rodičů. Iva Pazderková a Martina Randová tak stojí před úkolem postihnout onen velký časový oblouk, resp. různé situace v průběhu času.

„Obě sestry diváky zavedou do různých časových rovin - do dětství, dospívání i do současnosti. Jedna drobná vzpomínka vyvolává další, postupně se z nich skládá silný příběh. Dvou holčiček, dvou dívek, dvou žen,“ říká dramaturgyně inscenace Adéla Šotolová. Tato hra ji zaujala, už když se s ní před dvanácti lety setkala v jednom z londýnských divadel. Nyní se rozhodla představit ji také českému publiku. „Čekání se vyplatilo, už kvůli dvěma úžasným představitelkám, jsou to krásné, ale i náročné role. Jelikož hra je intimní zpovědí, která se týká vlastní rodiny, sám autor říká, že při každé nové inscenaci se mu narodí dvě nové sestry,“ zmínila Adéla Šotolová.

Divadlo Na Fidlovačce britského dramatika a především herce Dermota Canavena, známého například z filmů Zamilovaní, CUFFS nebo řady divadelních inscenací, na českou premiéru jeho hry samozřejmě pozvalo. Dermot Canaven do Prahy přijede a těší se... „Je pro mě velkou ctí, že si Divadlo Na Fidlovačce vybralo hru, která vypráví o mé vlastní rodině, a velice se těším na to, jak ji v České republice zpracují. Doufám, že bude mít u českých diváků stejný úspěch jako ve Velké Británii,“ takový poslal vzkaz do Prahy Dermot Canavan.

„Silný příběh dvou sester nešetří dramatickými momenty z jejich života. Naším cílem však bylo v něm společně hledat i místa humorná a odlehčená. Doufám, že se nám to povedlo a diváci v představení naleznou nejen dojetí, ale také humor a zábavu. Na jevišti se tak průběžně střídají obě dvě tyto roviny. Jak to se sestrami Niamh a Grace nakonec dopadne sice neprozradím, ale mohu říci, že závěr hry je velice nečekaný a překvapivý,“ naznačuje režisér Martin Vokoun. „Tento typ intimních her mám rád a asi mě baví zaobírat se ženskou duší. Při čtení textu jsem okamžitě viděl obsazení v podobě Ivy a Martiny, k mému potěšení vedení divadla to vidělo zcela stejně. Pracujeme se vrstevnatým a herecky obtížným textem. Tím, jak si dvě sestry povídají nad fotografiemi, vstupují do vzpomínek a hrají divákovi každou retrospektivu, ve vteřině mění postavy. Při zkoušení jsme právě tomuto úskalí (pro diváky je to však vděčné pojetí) věnovali velkou pozornost a hledali cesty, jak to nejlépe udělat.“
 

Obě představitelky se shodují v tom, že je to velká zodpovědnost vůči autorovi, když hra vznikla podle skutečných událostí. „Dotýká se ožehavého tématu vyrovnávání se s minulostí a zároveň je nadčasová v tom, že krev není voda a je dobré na to myslet! Je to silná záležitost, závěrečné věty jsem na zkouškách ještě nebyla schopná říct souvisle...,“ poznamenala Iva Pazderková.
„Canavenova hra, stejně jako život, je místy vtipná, místy smutná, tyto dvě roviny se v ní hezky míchají. Bylo by jednoduché to uhrát na tragické vyznění, ale my se naopak snažili podporovat tu komickou linku,“ dodal Martin Vokoun.
Adéla Šotolová na závěr uvedla: „I když se děj odehrává kdesi v Británii a ve zcela jiných reáliích, je v ní mnoho univerzálního, máte pocit, že co se v ní odehrává, dobře znáte. Je to zpověď, která vás vtáhne...“


http://www.i-divadlo.cz/za-oponou/krev-neni-voda/