Milan Peroutka přijíždí na Fidlovačku

Od října 2026 rozšíří repertoár Fidlovačky divadelní adaptace kultovního filmového muzikálu Dáma na kolejích. Diváci se mohou těšit na řadu známých tváří Fidlovačky, ale i na nové herecké osobnosti, k nimž patří i Milan Peroutka. Právě jeho jsme na samém začátku zkoušek vyzpovídali, abychom zjistili první dojmy z příprav nové inscenace.

Milane, máš za sebou první dva týdny zkoušení. Jak se ti zatím u nás na Fidlovačce líbí a jak ses v novém prostředí zabydlel?

Líbí se mi tu zatím náramně. Mě baví poznávat nová prostředí, tvůrce a kolektivy, takže jsem šťastnej, že jste na mě nezanevřeli a po pár letech mi opět zavolali. Jsem fatalista, takže nepochybuju, že přesně tak to mělo být.

Když jsi dostal nabídku zahrát si v Dámě na kolejích, pustil sis hned film, aby sis připomněl, do čeho jdeš, nebo se na něj podíváš až po premiéře?

Bylo mi to samotným režisérem důrazně nedoporučeno. Ale určitě se k němu dostanu a bude mě to bavit o to víc. Těším se i na výkon Jiřiny Bohdalové, protože má můj dlouholetý obdiv za její zapálení do života i do práce.

Dáma na kolejích patří mezi oblíbené české filmové muzikály. Máš mezi filmovými muzikály nějakého favorita, ke kterému se rád vracíš?

Hmm, jako první si vybavím Pomádu, Rent, Rebely… Obecně se mi líbí, když jsou ve filmu písničky, miluju i filmové soundtracky. Úloha hudby ve filmech je nezpochybnitelná a všimněte si, že za úspěšnými filmy je vždy i silná hudební složka.

Hraješ v muzikálech i v činohře, koncertuješ se svou kapelou Perutě a věnuješ se také moderování a charitě. Jak se ti daří všechny tyhle aktivity skloubit a najít mezi nimi správnou rovnováhu?

Právě tím, že jsou ty aktivity různorodé, tak se v mezičase lépe dobíjí baterky. Mám rád vědomě vnímat ten princip, že mě to baví, a pojit příjemné s užitečným. Když cestujeme, vždycky si určíme i několik pracovních úkolů. Všechno je to o tom nastavení v hlavě, protože při škatulce “povinnost” se někdy zbytečně vzpouzí. No a produkčně má můj diář na starosti Dominik, takže jsem od těch logistických lapálií naštěstí osvobozen.

Určitě jsi v dětství vyrůstal v záplavě kvalitní muziky. Která muzika tě nejvíc formovala?

K hudbě nás vedla možná překvapivě hlavně maminka. Hráli jsme všichni tři sourozenci na piano a chodili do sboru. Já si k té hudební lásce ale musel dojít sám a ze svého rozhodnutí až na prahu dospělosti, když jsem začal profesionálně vystupovat, ale měl jsem z toho zároveň příšerný stres. Zašel jsem tehdy k nám na lidušku jak k psychologovi s tím, že na sobě potřebuju ještě hodně zapracovat.

Vím, že od dětství miluješ seriál Arabela. Kdyby sis mohl vybrat mezi kouzelným prstenem, cestovním pláštěm a létajícím kufrem, co by sis vybral a proč?

Haha, já už si vybral. Mám doma Arabelin prsten. Já s ním dokonce i párkrát spal, i když jsem z něj měl pak zelenej prst, ale to bych neměl říkat. Dokonce jsem ho na jedno natáčení půjčoval i samotné Arabele, moje dětské já stále nevěří.

V Dámě na kolejích hraješ postavu Revizora, který společně s Taxikářem provází celým příběhem Marie Kučerové a snaží se jí ukázat, jakou možnost si může zvolit a co to pro ni může znamenat. Ty sám ve svém životě – necháš si někdy od někoho poradit, nebo dáš spíš na svou intuici?

Ano, nechávám, někdy mi totiž chybí rozvážné rozhodování, mým guru je v tomhle můj partner. Já sám jdu hlavně po tom pocitu, my se v tom doplňujeme. Obojí je důležité.

Na co se podle tebe můžou diváci, kteří na Dámu přijdou, těšit?

Na krásnou českou klasiku oblečenou do novějšího kabátku. Ale buďte v klidu, milé dámy, najdete se v tom úplně stejně i dnes.